5 nejpopulárnějších mýtů o lidském mozku

Rozhodl jsem se dnes pro příspěvek rozdílného charakteru. Jelikož se mě občas někdo zeptá zda je skutečně pravda, že člověk využívá pouze 10% kapacity mozku a měl by tedy mít zbývajících 90% volných, což vede k teoriím o neobjevených schopnostech lidské rasy, rozhodl jsem se uvést toto na pravou míru. Netvrdím, že člověk nedokáže zvýšit své schopnosti, či vnímavost o 1000%, pouze nastiňuji, že to nemá co dělat s fyzickou strukturou tohoto orgánu. Pokusím se postupně probrat 5 největších mýtů o lidském mozku, a tím je alespoň částečně vyvrátit, či uvést na pravou míru.
Jak všichni víme, lidský mozek je nejkomplexnější známý orgán vůbec. Počet nervových buněk se dá pouze odhadovat, ale obecně se určuje na něco kolem 100 miliard (= 100.000.000.000)*, přičemž každý jednotlivý neuron pak může navázat až desetitisíce spojení s ostatními buňkami. Zajímavé je, že tato spojení nemusí ani zdaleka být se sousedícími neurony, některé axony (nervové výběžky) sahají až na druhý konec lebeční dutiny. Pro zajímavost nejdelší neuron v lidském těle, tzv. sciatický nerv měří až 1.5 metru, a táhne se od bederní páteře až ke koncům palců na nohou. 
===========
* 100 milard je mimochodem také mýtus, ale jelikož se jedná jen o odhad, informaci nechám. Současná studie ustanovila průměrný počet neuronů na 86 miliard (celá studie Zde)
 

Samotný mozek, tak jak ho vidíme na obrázku 1, váží přibližně 1.2 - 1.4 kilogramu a vyjmutý z lebky by se vám pohodlně vešel do dlaní. Co se struktury týče, tak podíváme-li se na průřezový obrázek, je možné pozorovat jak se během evoluce tento orgán rozrůstal. Mozková část společná například s jednoduchými plži se nazývá prodloužená mícha (na obr. brain stem), a to je také víceméně jediné, čímž skutečně je. Tato část je zodpovědná za základní životní funkce jako dýchání, spánek, srdeční tep, či zvracení, o myšlení nemůže být ani řeč. Nicméně právě zde začíná téměř každá myšlenka, či rozhodnutí, které je pak postoupeno vyšším mozkovým částem ke zpracování. Část, která je na obrázku zeleně se pak nazývá mezimozek a je mimo vyšších procesů hlavně zodpovědná za emoce, či regulaci úrovní hormonů. Část kterou myslíme, vnímáme detailní vizuální obraz, kde máme údajně (alespoň někteří) základy morality, rozumu a mnoho dalšího, se nazývá malý (růžově) a velký (šeďe) mozek, nebo také neocortex. Jeho povrch zdobí (někdy opravdu jen zdobí) slavná šedá kůra mozková, tedy hmota stávající se z velké části pouze z neuronů. Pod ní se pak ukrývá tzv. bílá kůra mozková, která je naopak tvořena z větší části neurogliemi, což jsou buňky zajišťující neuronům energii, poskytující ochranu atd. Málem jsem ještě zapomněl na tzv mozeček, což je na obrázku ona modrá čast. Jednou z hlavních funkcí je kontrola motoriky, čili když si někdo dá zamoc rumu, následné vrávorání bude způsoben působením alkoholu právě v této části. 

No a o jakých mýtech se po dnešních otázkách začne hovořit?

1) Podprahové vjemy můžou ovlivňovat naše rozhodnutí

Tento skutečně mýtus je díky své mystičnosti velmi oblíbený. Jedná se o myšlenku že vjemy (ať už zvukové, či vizuální), které vědomě nezachytíme, mohou ovlivnit jak se chováme, či rozhodujeme. Vznikl v roce 1957, kdy jistý James Vicary z New Jersey (pracující mimochodem v marketingu) skryl ve svém kině do filmů snímky s logem Coca-Coly. Tyto byly promítány pouze po dobu jedné třítisíciny sekundy a měli za úkol diváky na produkt nalákat a zvýšit prodej hnědého nápoje a následně i pop-cornu. Vězte, že kdyby lidé z marketingu takovýto nástroj skutečně měli, podprahovali by nás jedna mela (zákaz nezákaz). Vicary sice s velkou slávou veřejnosti oznámil zvýšení prodeje CC o 18% a pop-cornu o 57%, čímž spustil obrovskou vlnu zájmu o tuto novou metodu, nicméně během několika let se ukázalo, že účinnost není tak jednoznačná. Sám Vicary se na skolnku života údajně přiznal k podvrhu, ale to už jsou spekulace. Několik kontrolovaných studií v 80. a 90. letech pak efektivitu podprahových zpráv definitivně popřela. 

Některé novější studie sice prokázali, že i takto krátká zpráva se skutčně do mozku dostane. Nikoliv však na úrovní významu, nýbrž jen v nejpovrchnějších úrovních vnímání. Jinak řečeno, mozek nemá dostatek informací ani k tomu aby určil, jaká je to barva, natožpak aby rozpoznal skryté logo. 

2) Alkohol zabíjí nervové buňky

Tímto rozhodně nechci naznačit, že by snad měl alkohol na fungování mozku pozitivní efekt. Každý kdo si občas přihne ví, že například koncentrace, či paměť druhý den solidně pokulhávají. Nicméně klasické 'pravidlo', že každá kapka alkoholu zabije X nervových buněk je nepravda. Malá množství určitých alkoholických nápojů byla dokonce označena za prospěšná. Faktem je, že molekuly ethanolu působí na synaptický přenos mezi jednotlivými neurony a tím ho narušují. To je hlavní důvod proč se do vědomí dostane s každou skleničkou méně a méně informací. Pokud se jedná o jednorázové požití, je všechno celkem v pořádku, z efektů se vyspíte a jste zase hej. Alarmující je ovšem dlouhodobý efekt alkoholu na lidský mozek. Při dlouhodobém popíjení větších množství totiž dochází k celé řadě permanentních neurofyziologických změn, které pak mají za následek sníženou kognitivní schopnost (myšlení), horší soustředění, zhoršené fungování centrálního i nervového systému a v neposlední řadě sníženou kapacitu krátkodobé paměti (která je v silné korelaci k obecné inteligenci jedince). Nepřímo pak nadmírné požívání alkoholu způsobuje například koronární onemocnění, zvyšuje možnosti mrtvice, či narušuje pravidelný spánkový rytmus. 
Co se tohoto mýtu týče, tak je sice nepravda, že ihned po požití umírají tisíce nervových buněk, nicméně dlouhodobý efekt alkoholu je ještě horší, jelikož špatně fungující buňka může být horší než mrtvá buňka. 
Na závěr trochu pozitivněji, o tzv francouzském paradoxu. Je prokázáno, že 1-2 dcl červeného vína má pozitivní zdravotní efekt jak na oběhovou soustavu (antioxidanty - nižší cholesterol), tak na imunitní systém. Nedávno jsem četl také o pozitivních účincích piva. V kontrolované studii se ukázalo, že muži mají po dvou půlitrech zvýšenou kognitivní schopnost o 33%. Ve studii jim dávali logické/matematické úkoly. Ač mám rád pivo, tak jsem k tomuhle osobně skeptický, protože i když dojde ke zrychlení uvažování zárveň dochází ke snižování pozornosti, přesnosti a motoriky, takže si troufám tvrdit, že výsledný efekt určitě 33% není. 

3) Neurony se neobnovují, musíme vystačit s tím, co máme z dětství (od narození)

Toto se, alespoň v mém okolí, často udávalo v kontext s předchozím tvrzením: Alkohol zabíjí nervové buňky, které se pak už nikdy nezregenerují, celkový počet nervových buněk tedy klesá. Jako na každém mýtu i zde je trocha pravdy: Ve většině mozku skutečně k nijak dramtické neurogenezi (tvorba nových neuronů) nedochází, nicméně poškozené neurony (např. po otřesu mozku) mají vysokou regenerační schopnost a díky tzv. plasticitě jsou schopny znovunavázat ztracená spojení. Navíc v některých klíčových mozkových regionech skutečně k neurogenezi dochází. Asi nejdůležitější mozkovou částí, která má tuto schopnost je struktura ve tvaru mořského koníka v limbickém systému zvaná hipokampus. Ta má pro nás přitom klíčovou roli: ukládání krátkodobých myšlenek, či vjemů do dlouhodobé paměti. Mimo jiné hraje hipokampus zásadní roli při tvorbě tzv. kognitivních map, či umirňování hyperaktivního chování. Je to také jedna z částí mozku, která velmi trpí zasažením Alzheimerovou chorobou.  Máte-li rádi svůj hipokampus, a chcete-li přímo podpořit neurogenezi, pak pravidelně sportujte. Fyzická aktivita je totiž v přímé úměrnosti k míře tvorby nových pyramidových neuronů v jádrech CA1 a CA3 - centrálních částech hipokampu.
V současně době je navíc téma neurogeneze velmi žhavé. V několika experimentech se totož podařilo za pomoci předprogramovaných kmenových buněk částečně obnovit neuronovou síť. Badatelé v podstatě pouze upravili genetickou informaci těchto buněk, ty pak injektovali do poškozených regionů a pozorovali zvýšení hustoty (zatím pouze u zvířat). Tento výzkum je stále ještě v počátcích, ale určitě se jedná o jedno z nejnadějnějších odvětví moderní medicíny (aktuální článek např Zde). 
Ještě mě ke konci napadá jeden podmýtus, a to je že po padesátce to jde s naším myšlením k šípku. Je pravda, že v obecné rovině dochází k mírnému snižování kognitivní kapacity (u zdravých jedinců), nicméně v mnoha ohledech čím je mozek starší, tím je lepší. Například schopnost se výhodněji rozhodovat, či užívat vysoce abstraktní slova ve správném významu s věkem rostou (to je logicky dáno větším nožství zkušeností). Důležité je uvědomit, že nepoužívaný mozek dříve nebo později začne podléhat demenci. Výše zmiňovaný hipokampus, kde k neurogenezi dochází, a kde tedy může žlověk sám aktivně pracovat na zlepšení fungování, je jedním z prvních míst zasažených degenerativními chorobami. 

4) Čím větší mozek tím chytřejší jedinec

Dávalo by to celkem logiku, ale bohužel pro nás tomu tak není. Samozdřejmě, že lidský mozek zvládne mnohem více než mozek krysí, nicméně porovnáme-li mozky lidské, tak na velikosti nezáleží. Pro některé je ultimátním důkazem (ať už na jakékoliv straně genderové barikády) napříkald to, že mužský mozek je v průměru o něco větší než mozek ženský. Empirický výzkum, však neodhalil žádné kognitivní rozdíly týkající ce CELKOVÉ velikosti mozku. Něco jiného je proporcionální velkost mozku, čili situace, kdy je například určitá část cortexu o něco větší než je obvyklé. Tam pak různá velikost, či resp konektivita, znamená rozdílné schopnosti. 

Nejslavnější případem je zcela určitě Einsteinův mozek, který byl 7 hodin po jeho smrti vyjmut z lebky a po potřebných chemických úprvách rozřezán na 240 kostiček po cca 1cm3. Studiem Einsteinova mozku se zabývala celá řada studií, hledající spojitost mezi jeho genialitou a neuroanatomií. Některé části byly skutečně o něco větší, ale některé zase naopak úplně chyběly, což horlivé vědce zezačátku velmi mátlo. Zatím asi nejlogičtější teorií je, že za genialitu mohla právě absence některých částí v parietálním lobu (temenní). Regiony zodpovědné za matematické uvažování nebyly vyvinuty tradičně a umožňovali proto velmi abstraktní uvažování, které by v normálním mozku  bylo usměrněno. Každopádně ale ani Einsteinův mozek nebyl jako celek nijak velký. 

Občas se uvádí, že čím vyšší čelo, tím inteligentnější člověk. To má sice částěčné opodstatnění, neboť ve frontálním lobu sídlí schopnosti jako logické myšlení, racionalita, moralitaí, hodnota skutků, či věcí, atd., ale toto tvrzení naprosto ignoruje mimo jiné genetické vlivy, či dále nespecifikuje co to znamená ´inteligence´, takže by určitě nemělo být bráno vážně. 

5) Král mýtů: Člověk využívá jen 10 % mozku/mozkové kapacity

Pokud vám někdy někdo toto prezentoval jako senzační objev, či fakt, který věda tvrdošíjně popírá (a upevňuje tak moc sionistů, či jiných zednických uskupení), tak vám bohužel ten člověk účelově, či nevědomky, lhal. Vždy když toto od někoho slyším, tak se ten dotyčný trochu nakloní dopředu, sníží hlas a pronese něco stylem: "Stejně používáme jenom 10% mozku, takže můžeme mít neuvěřitelný schopnosti...". Osobně si myslím, že tento konspiračně-spiritualistický kontext a fakt jak slepě tomu lidé věří pochází z lidské potřeby mít důkaz, že jsme více než souhrn všech molekul v našem těle, a že prostě dokážeme dělat zázraky (což tady ani náhodou nepopírám). 

Každopádně z čistě empirického hlediska se jedná o naprostou hloupost, což je za pomoci PET, fMRI, či EEG snadno prokazatelné. Docela mě zajímalo, kde tato informace vznikla. Možná z faktu, že v daný moment t se rovná x je v mozku aktivních cca 10 % synapsí. A i to není pravda, neboť při některých úkolech, například těch zahrnujících řeč, se během krátké doby aktivuje a použije až 90% mozku víceméně najednou. I při stavu kdy na nic nemyslíme a nic neděláme využíváme 10-20%. To čistě anatomicky.
Umírněnější skupina lidí tvrdí, že využíváme pouze 10% mozkové kapacity a že tedy máme potencionálně neomezené schopnosti. Toto tvrzení je přehnané, nicméně mozek má každopádně se svou neuvěřitelnou vlastností placticity schopnost nabývat stále nové a nové schopnosti, neustále se učit. Toto je se děje navazováním nových synaptických spojení mezi neurony, která při dostatečné simulaci narůstají až do smrti. Co se například týče inteligence, tak tady teorie 10 procent narazí. I když je možné inteligenci během života zvedat za pomoci cvičení (zase hipokampus), či kvalitního prostředí, není možné se ve 40 stát z ničeho nic matematickým géniem. K vysoké inteligenci jsou potřeba genetické predispozice rozvíjené od ranného mládí. 

Když se mě tedy zeptáte na to kolik procent mozku běžně používáme, odpovím vám, že ho používáme celý (i když tak budu lhát, neboť existují miniregiony, které opravdu využíváme zřídka, jelikož jsou evolučním pozůstatkem, který nepotřebujeme). Když se mě však zeptáte jestli je možné více využívat svůj mozek, pak odpovím, že zajisté ano. 

O hodně záležitostech, které jsem zde uvedl je možné najít velké množství protichůdných nálezů. Často je mýtus částečně pravdivý, jedná se tedy spíše o uvádění věcí na pravou míru.

Pápá, Ondra.


Pokud někoho o těchto tématech zajímá víc, níže uvádím několik relevantních článků (většinou Aj)

Do we really use only 10% of our brains? - Scientific American
Adult hippocampal neurogenesis in depression - Sahay and Hen, Nature Neuroscience(PDF)
Is Working Memory Training Effective? - APA, 2012(PDF)

Pro hlubší zájemce: 
Pěkným úvodem do světa neurovědy je 
     Introduction to Biopsychology (Andrew Wickens)
Biblí pro neurovědce je
     Principles of Neural Science (Eric Kandel, Schwartz, and Jessell)
Obě k sehnání na ebay.